Plemeno Akita-inu

        Akita inu je věrný a hrdý pes, skvělý společník, odvážný hlídač, milující přítel, překvapivě ohleduplný a tolerantní. Ve své vlasti, Japonsku, je symbolem zdraví a úspěchu, národní přírodní památka. Po boku člověka měla různé postavení.

Historie

        Toto plemeno patří k nejstarším psím plemenům na světě, kosterní pozůstatky dávných předků akity jsou datovány do roku 5000 př. n. l.  První plemenná kniha Kezukecho byla založena už po roce 1500. 

        Jméno odvozuje akita od oblasti, s kterou je nejvíce spojena, je to prefektura Akita na ostrově Honšú. A především město Odate, kterému se říká město psů. V Japonsku znamená „inu nebo „ken“ pes.                                                                                                

        Japonsko bylo dlouho uzavřenou společností, po průmyslové revoluci se však na ostrov dostávali obchodníci a přistěhovalci, japonští psi se začali křížit se psy z pevniny. O originálního japonského psa začala být nouze. Plemeno zdecimovala epidemie vztekliny a daně za registraci psa, na kterou chudí lidé neměli peníze.

      Důležitým mezníkem se stalo založení Společnosti pro ochranu akity starostou města Odate v roce 1926 a pak v roce 1931 bylo devět akit prohlášeno národní kulturní památkou a byl zakázán jejich vývoz ze země.

        Během druhé světové války byla akita opět na pokraji vyhynutí. Psi se používali běžně na maso a jejich kožešina pro ošacení vojenských jednotek. Policie nařídila odchyt všech psů s výjimkou německých ovčáků, kteří se používali pro vojenské účely. Někteří chovatelé proto křížili akity s NO.

        Po válce se opět se muselo započít s obnovou plemene. V Odate vynikaly především dvě linie – Dewa a Ichoneseki. Psi z linie Dewa našli uplatnění v americkém chovu, kdežto v Japonsku vycházeli chovatelé z linie Ichinoseki. Tato linie dala základ plemeni akita-inu, tak jak je známe dnes.

        První akita byla z Japonska vyvezena v roce 1938 do USA, další psi byli propašováni vojáky po skončení druhé světové války, teprve pak se toto nařízení přestalo dodržovat.

Začaly vznikat rozdíly mezi psy chovanými v Japonsku a USA, které se stále prohlubovaly.

Černá maska, znak křížení s NO byla v Japonsku nepřijatelná, zatímco v USA velmi oblíbená. V roce 1990 přijalo FCI standard vydaný JKI (Japan kennel club) a psi z amerických linií nesplňovali standard, šampioni byli rázem odstaveni. Až v roce 1999 bylo v Mexiku plemeno rozděleno na dvě – akitu-inu a velkého japonského psa, který se od roku 2004 nazývá americká akita.

        K nám byla první akita dovezena v roce 1979 z Itálie, byl to typ americké akity a neměl žádné potomky, v roce 1989 byly dovezeny dvě feny z USA, které daly dva první vrhy. První vrh čistě japonské akity se narodil v roce 1996 v chovatelské stanici z Bambusového háje p. Wolfa.